BLACK
Veterinární ordinace je pojmenována podle Blacka, pejska paní doktorky.
Black je psí dědeček, černý kříženec německého krátkosrstého ohaře, který vítá všechny návštěvníky ordinace. Některé klienty vítá pacičkováním, někdy se usmívá, každopádně vítá každého (pokud nespí). Když si ho nevšímáte, začne „držkovat“ (štěkat) a je nutno ho pohladit, aby se utišil. Black špatně slyší, takže nemá smysl mu za to nadávat. Není agresivní k lidem ani zvířatům a má pelíšek pod stolem.
Má přes16 let a je to takový maskot ordinace 
. Většina původně agresivních pacientů se soustředí na jeho přítomnost a zapomene "vyhrožovat", takže Blacko má funkci asistenta Mnoho klientů se rozhodlo dát svému starému zvířátku druhou šanci jenom díky Blackovi, protože Black je pro ně ukázkou toho jak je věk relativní a jak léky dokážou prodloužit život. Většina z těch pejsků, co dostali druhou šanci, žila pak ještě několik let.
Blackův příběh
Kdysi dávno, když jsem ještě studovala univerzitu, všimla jsem si v areálu školy dveře do stáje, na nichž byla velká cedule: Nepovolaným vstup zakázaný. Ozýval se odtud štěkot a po trošce odhodlání, byl strach ze zákazu pryč. V malé místnosti, plné smradu a štěkotu, bylo několik kotců , dole větší a nad nimi malinké. Všichni pejsci křičeli a chtěli ven. Byli to pejsci na výuku a na pokusy. Pocházeli z asanační stanice nebo přímo od majitelů, kteří je chtěli utratit a takto ušetřili za eutanázii. Začala jsem je pravidelně venčit, sbírali jsme na koleji jídlo, pejsci byli vděční za všechno. Hodně pomáhali zahraniční studenti z Izraele s granulami i venčením. Po prázdninách většina pejsků zmizela....s hrůzou jsem zjistila, že na prázdniny je utratili. Okamžitě jsme začali aktivně hledat nové domovy, aby už nikdo nemusel být uspán navěky a podařilo se. Už nikdo nebyl uspán kvůli úspoře peněz na krmení přes prázdniny. Hodně pejsků pobrali spolužáci domů, někteří našli domov v Izraeli. Já osobně neměla možnost vzít pejska, tak jsem hledala zájemce a pak je k nim vozila vlakem 500km.
Podotýkám, že "na černo", protože na jízdenku pro psa nebyly peníze . Vhodný byl pouze noční vlak, jinak by nám to neprošlo. Psa jsme s kamarádkou Ľubkou daly do krabice od banánů, kterou jsme vyzvedly v obchodě na nádraží. Tvrdily jsme, že to je nepropustná přepravka odpovídající pravidlům přepravy, protože na spodu je igelit. Dneska se při tom usmívám, ale nebylo nám všechno jedno, když nás průvodčí pokárala, že pejskovi trčí noha z bedýnky a to jsme zrovna pašovaly dva psy.
Jedním z pokusních pejsků byl dvouletý Black, černý kříženec německého krátkosrstého ohaře. Když jsem uviděla toho vyzáblého velkého psa natlačeného v tom malém kotci, kde se nemohl ani otočit, okamžitě jsem ho vzala ven proběhnout, kde z něj vypadla tasemnice. Vážil 14kg, ideální váha u něj je 30kg. Byl nesmírně žravý, sršel temperamentem, chvíli nepostál na místě,nezvládal základní poslušnost. Předpokládám, že byl od cikánů z osady. Venčení pejsků muselo být hromadné, tzn.3-6pejsků najednou podle snášenlivosti. Black byl "nezmar". Jako ohař se nezastavil, neskutečně temperamentní pes. Se všemi se snesl, tak mohl chodit častěji ven. Na vodítka nebyly peníze. Pejsci měli na krku různé provázky a tkaničky, za které je bylo možno chytit, když byla nouze, jinak běhali na volno. Jenomže Black se občas nudil a když jsem akutně potřebovala chytit psy, tak jsem zjistila, že jim okousal tyto pseudovodítka a já je neměla za co chytit! To jsem pak měla smrt v očích, aby se smečka nerozhodla vítat kolemjdoucího profesora v kvádru a patřičně ho poskákat. No bylo s ním opravdu pár horkých chvilek . Jednou vyběhl ven z areálu školy na ulici a já viděla jak mizí v dáli. Úplně mne zamrazilo, protože kdyby utekl, byl by zákaz venčení všech psů. Jeho pokus probíhal již rok a byl by to děsný průšvih. Jenomže to nebyl útěk, to byla pouze radost z pohybu. Když zjistil, že za ním neběžíme, vrátil se s výrazem: kde se couráš? Blackovi zůstaly trvalé následky na zubech, ale nutno říci, že pan doktor, který pokus prováděl, nám hodně pomohl. Když byl pokus ukončen, zaplomboval mu zoubky, zakázal brát Blacka na další cvičení a ještě ho chvíli papírově vykazoval jako pokusného než jsem ho mohla převézt.
Vzala jsem ho příbuzným jako aktívního psa na dogtreking. Chtěli huskiho, ale já slyšela pouze to, že chtějí aktivního psa a to Black splňoval. Když uviděli psa, co měl stále hlad a odmítl se zastavit, se slovy, že je moc veliký, Blacka odmítli. A to bylo asi to nejlepší, co se mi mohlo stát. Blacka nikdo nechtěl, zpátky nemohl a tak Black zůstal. Nebylo to jednoduché, neměl PP, nemohl být v kotcích kynologického klubu. Ale podařilo se nám sehnat jediný placený kotec v okolí, kde samozřejmě nechtěl být. V noci jsem ho pašovala na kolej, jinak by štěkal a vyrazili by ho z kotce. Házela jsem psí oči na ředitele koleje a asi jsem byla přesvědčivá, protože jsme dostali ředitelskou výjimku a mohl zůstat na koleji stále. Měla jsem opravdové štěstí, že to vyšlo. Po škole mne doprovázel všude. Můj táťka byl rád, že ho mám. Věděl, že mne ochrání, když budu potřebovat. V nočním vlaku budil respekt. Občas si k nám přisedla slečna právě kvůli Blackovi do kupáku se slovy, že k nám nevlezou zloději, když budeme spát. Romové nás uctivě zdravili a lidé mne popisovali jako tu, s tím velkým černým psem. (Né, nejsem Kelišová.)
Vzhledem k jeho temperamentu a lásce k lidem jsme se začali věnovat záchranařině. Cvičení ho nesmírně bavilo a miloval pachové práce. Na zkouškách dostával pravidelně pochvalu za poslušnost a provedení aportu. Takový nechtěný pejsek se dokáže naučit cokoli. Netřeba pejska od štěňátka. Ten z útulku udělá, co vám na očích uvidí. Jenom mu musíte porozumět a vše správně vysvětlit.
Black úspěšně složil zkoušky: 
1.zkouška způsobilosti záchrannárského psa
2.vyhledávaní zavalených osob v sutinách
3.vyhledávání ztracených osob v lese
4.vyhledávání ztracené osoby nasazením na stopu
Dále absolvoval soustředění zaměřeno na vyhledávaní osob v lavině (tam mu bylo dost zima) a kurz slaňování.
Na zkouškách ze sutin, ohlásil bezdomovce, který nepatřil mezi hledané figuranty a klidně si připravoval snídani :-) Osobně si velmi cením pochvaly od rozhodčí Ivetky Soukupové ( Dobrovolní psovodi HZS Hejnice), když Black označil v jednom úkrytu 2 osoby aniž by to někdy trénoval a měl možnost kontrolovat vyproštění zavalených osob. Osoby vyprošťovali hasiči v přízemí na povel daný vysílačkou. V průběhu výcviku jsme zažili hodně legrace a poznali prima lidičky. Každému, kdo chce cvičit s pejsky, mohu jen a jen doporučit.
Black má výbornou čichovou paměť a našel všechno, co jsem venku ztratila (od brýlí, vodítka po píšťalku...jednou dokonce můj zlatý prstýnek). Dvakrát našel v zimě spící alkoholiky na sněhu, kteří by pravděpodobně umrzli, kdybychom je nevzbudili.
Dneska mu je již přes 16let a 5měsíců. Jeho zdravotní stav již nedovoluje podobné aktivity, takže si užívá důchodu a je to moje zlatíčko. Je dědečkem se vším všudy. Nožičky už mu tolik neslouží, srdíčko dostává zabrat, má hromadu jiných diagnóz a bez léku se již neobejde třetím rokem, ale stále má radost ze života. Je to můj nejkomplikovanější pacient a já pro něj udělám cokoli. A on pro mne. Když jsem měla problém s rukou, pomáhal mi sundávat bundu. A to jsem si myslela, že na stará kolena se budu starat pouze já o něho.
Pojmenovala jsem po něm ordinaci a je jejím maskotem. Blacko je stále se mnou. Má pelíšek pod stolem a vítá naše klienty. Stále miluje lidi a čím je starší, tím víc vítá. Nacpe se do dveří a každý ho musí pohladit. Už jsem zvyklá, že nás lidi zdraví v pořadí: "Ahoj Blacku! Dobrý den!" Nebo se mu omlouvají: "Blacku, já zapomněla piškoty!" A další den mu přinesou šunku a hned vysvětlují:" Ta je dietní, tu může!"
Vím, že náš společný čas se krátí a já děkuji za každé nové ráno se svým nejlepším přítelem. Pro někoho byl nechtěným jako mladý pejsek a začátek života neměl hezký, ale pro mě je nejdůležitějším na celým světě. Slíbila jsem mu, že ho nikdy neopustím a postarám se o něho. Díky němu vím, jaký strach prožívá každý,kdo má zvířecího seniora a díky němu studuji alternativní medicínu a problémy geriatrických pacientů. Doufám, že nás ještě dlouho budete zdravit na dvakrát: "Ahoj Blacku! Dobrý den!"
15ti-letý dědečěk si stále hraje :-) 
Videa-nutný zvuk :o)
Black-téměř 16-letý psí děděček spinká a nahlas odfukuje :o)
http://www.facebook.com/pages/Veterin%C3%A1rn%C3%AD-ordinace-Blackvet/375954145779760#!/video/video.php?v=134671070001999
Blacko povídá, že chce spát. Všimněte si celou škálu konejšivých signálů, které ukazuje jenom proto, abych ho neotravovala :o)
http://www.facebook.com/video/?id=100003773199058#!/video/video.php?v=121069858028787
Pár fotek pro představu, co obnáší záchranařina::
S bolestí v srdci musím oznámit, že můj dlouholetý parťák a kamarád odešel z tohoto světa ve věku 16let a 8měsíců.
Nikdy nezapomenu...
